Ministerstvo zdravotnictví varuje:       

 Kouření vážně způsobuje dobrou náladu! 

O kouření VD

  Vznik a historie vodní dýmky.

        

 

Vodní dýmka je původně záležitostí Indickou. Dnes je tomu více než čtyři sta let, co staří Indové poprvé vyzkoušeli tento posvátný nástroj, zvaný též Nargile, Hookah nebo Shisha. Dříve však nebyly pokuřovány ovocné tabáky, jak je tomu dnes, dýmka byla vyrobena z vydlabaného kokosového ořechu, do něhož se zasunulo stéblo trávy (tzv. narcíl) a kouřilo se konopí, které bylo pěstováno pro své léčivé účinky a také samozřejmě kvůli hašiši.

Arabský svět však přišel s něčím ještě více propracovaným - zhruba v patnáctém století se vyloupla na svět jedna z prvních vodních dýmek (v arabských zemích známá jako hookah a nargile). Od 17. století je typická pro blízký východ stejně tak, jako jsou typické pro Tyrolčany jejich kožené gatě s padacím mostem.Arabové pokuřují vodní dýmku při práci, ve svých volných chvílích, při přátelských posezeních, když čtou své oblíbené knihy, hrají hry atd. Vodní dýmka prostě patří neodmyslitelně k životu Arabů. Zavítáte-li do Egypta, nabídnou Vám vodní dýmku v pouličních kavárničkách, barech, módních restauracích i v pěti hvězdičkových hotelech. Pokuřování z vodních dýmek je záležitostí příjemnou, protože chuť arabského tabáku je jemná, chutná, velmi dýmná a vůně je příjemná. Jedná se o záležitost jednoho či více kuřáků. Kolováním šlauchu, kterým se z dýmky nasává kouř vzniká atmosféra, která smývá jakékoliv generační rozdíly a vnáší do kruhu kuřáků jakési příjemné pouto.

Jinou věcí je rozdíl mezi pokuřováním z vodních dýmek oproti kouření cigaret, klasických dýmek či doutníků. První výhodou je, že oproti cigaretám se nemusí kouřit přes papírky, kvůli kterým se do Vás dostává dehet. Dalším rozdílem je obsah nikotinu. Cigareta obsahuje od 0,1 až do 2 mg nikotinu. Celý obsah korunky, v které je arabský tabák je 0,03 mg nikotinu. Cigaret se vejde do korunky při nadrobení cca 20 kusů. To je 2 až 40 mg nikotinu. Navíc převážná část nikotinu v tabáku do vodních dýmek zůstává ve vodě, která je ve skleněné nádobě dýmky. Tato voda působí jako filtr. Výhodou vodních dýmek oproti klasických dýmek je, že voda ochlazuje kouř, který potom není tak horký a neškrábe v krku. Vodní dýmka se skládá ze skleněné nádoby s vodou, kovového těla s vývodem pro šlauch, šlauchu, kterým se nasává kouř a korunky ( kotle ), do kterého se dává tabák.

Shishy se staly neoddělitelnou součástí tureckých kaváren, hotelů, putik či tržišť a i přes dlouhá staletí si uchovaly svůj typický vzhled. Shisha jako taková se skládá ze čtyř hlavních částí - gövde, což je nádoba, do níž se vlévá studená voda; marpuç neboli šlahoun či hadice; agizlik, náustek, dříve z jantaru (tehdejší obyvatelstvo věřilo, že jantar nezachytává bakterie), nyní povětšinou dřevěný a z lüle, což je vršek shishy. Další části jsou hagar, nosník tabáku, a tarbuš, kovová stříška na zadržení tepla stoupajícího z uhlíku.

 

Dýmka se postupem času dostávala i do dalších koutů arabského světa, zejména pak do Egypta. Zde ji pojmenovali Nargil. A také hlavně do Íránu (Persie) kde dýmka začala dostávat svou dnešní podobu. Váza (govde), původně vyrobena z přírodních materiálů byla nahrazena keramikou a stéblo trávy bylo nahrazeno šlauchem, tak jak jej známe dnes. Když byl objeven tabák, k vodní dýmce přibyla další část, pro dnešního kuřáka nepostradatelná, korunka ( tzv. hagar nebo lule) Původně byla vyrobena z bronzu, v současné době ji však většinou v běžném provozu uvidíme nejčastěji keramickou a nově kovovou nebo skleněnou.

Podobu, jakou má dýmka dnes ji dali až Turci a pojmenovali ji Nargile. Většinu změn zaznamenala v období vlády sultána Murada IV.(1623-1640). V té době byla na vrcholu své dřívější popularity.

Dnešní vodní dýmka:

V západní a střední Evropě a v Americe se dostala vodní dýmka do širšího podvědomí veřejnosti až koncem 19. a počátkem 20. století. V té době se dýmka stala na nějakou dobu pravidelnou součástí různých čajových dýchánků. Později, s módou cigaret a nástupem rychlého životního stylu, se na dýmku poněkud zapomnělo. V současné době u nás ovšem prožívá opět vzestup, především také díky vzniku velkého počtu čajoven v kterých je kouření vodních dýmek nedílnou součástí.

 

SHIAZO - minerální kamínky

Ještě donedávna byla vodní dýmka spojována s kouřením tabáku. Shiazo minerální kamínky jsou novou a naprosto převratnou definicí vodní dýmky, představují alternativu pro všechny, kdo si chtějí užít vodní dýmku, ale nechtějí kouřit. Minerální kamínky Shiazo neprodukují kouř, ale páru. Inhalace páry není kouřením!

Shiazo v korunceJde o 100 % přírodní produkt, kdy jsou pórovité kamínky upravené speciální tlakovou metodou vstřikování tak, aby byly všechny póry optimálně naimpregnovány aromatickou kapalinou (glycerinem).
Při použití minerálních kamínků Shiazo ve vodní dýmce taktéž dochází ke kontaktu se žhnoucím uhlíkem, avšak nedochází ke spalování, ale k zahřívání tekutiny (aromatizovaného glycerinu) až do bodu varu, kdy se tekutina začne odpařovat a uvolňovat tak hustou chutnou páru. Tato pára je sice podobna kouři, avšak není kouřem! Shiazo kouř nevytváří, pouze jej simuluje!
Minerální kamínky Shiazo jsou vhodné pro použití v libovolném typu korunek - jednotlivé kamínky jsou dostatečně velké (5 mm - 9 mm), takže nepropadávají skrz otvory v korunce.

Kouř versus pára

Kouř versus pára
  
Tabák do vodní dýmky a kouř

 

Tabák do vodní dýmky je ze svých přibližně 30 % složen z tabákových listů, zbylých 70 % tvoří melasa. Pro výrobu tabáku do vodní dýmky jsou používány výběrové tabákové listy, které se následně nakládají do melasy (neochucené nebo ochucené), která obsahuje pravý med, vodu a glycerin. Po důkladném "nasáknutí" je tabák připraven ke konzumaci.
Při použití tabáku ve vodní dýmce dochází, vlivem kontaktu tabáku se žhnoucím uhlíkem, ke spalování a vzniku kouře, kvůli kterému si nekuřáci a odpůrci kouření vodní dýmku odpírají.

Minerální kamínky Shiazo a pára

Minerální kamínky Shiazo jsou přírodní kamínky impregnované aromatickou tekutinou (glycerinem). Při použití kamínků Shiazo ve vodní dýmce nedochází, vlivem kontaktu se žhnoucím uhlíkem, ke spalování, ale k odpařování čistého glycerinu. Tak vzniká hustá pára, která je na první pohled od kouře k nerozeznání, avšak není kouřem, pouze čistou párou! Proto jsou minerální kamínky Shiazo ideálním řešením pro všechny, kdo si chtějí užít vodní dýmku a přitom nekouřit.

Příprava vodní dýmky s minerálními kamínky

Příprava vodní dýmky
Příprava vodní dýmky s minerálními kamínky Shiazo je velmi snadná a rychlá.

Po samotném sestavení vodní dýmky a přípravě korunky, stačí plastovou dózu s minerálními kamínky Shiazo lehce protřepat a následně pak pomocí kleštiček či lžičky aplikovat v libovolném rozumném množství přímo do korunky. Po umístění sítka či perforované hliníkové fólie na korunku, vložení žhnoucího uhlíku a natáhnutí z hadice, dojde k postupnému zahřívání glycerinu, jímž jsou minerální kamínky Shiazo impregnovány, a tím i k jeho odpařování. Výsledkem je intenzívní bohatá chuť a hustá pára.
Přejeme dobrou chuť!

Doporučujeme:

Pro co nejefektivnější vychutnání zvolené příchutě minerálních kamínků Shiazo ve vodní dýmce, doporučujeme provést před každým použitím minerálních kamínků Shiazo, důkladné vyčištění všech komponentů vodní dýmky. Pro každou jednotlivou příchuť minerálních kamínků Shiazo také doporučujeme použít vždy jen jednu hadici (šlauch). V případě používání jedné hadice pro více příchutí minerálních kamínků Shiazo, dochází k nežádoucímu smísení příchutí z předchozích používání a degradaci chuti aktuálně zvolené příchutě.

Pitaya – dračí ovoce

Obrovský plod kaktusu jako z pohádky. I jeho květy jsou zvláštní. Bílé, až třicet centimetrů dlouhé, kvetou jen jedinou noc a omamně voní. Vysloužily si přízvisko Měsíční květy nebo také Královny noci.

Pitaya – dračí ovoce

Pitaya nebo také pitahaya či dračí ovoce (Dragon fruit) je velmi oblíbená a běžná v zemích Střední a Jižní Ameriky a také v zemích jihovýchodní Asie. Je to plod několika variet kaktusů. Hylocereus undatus dává plody s červenofialovou až fialovou slupkou a bílou dužinou, plody kaktusu Hylocereus polyrhizus mají rovněž slupku této barvy, ale dužinu rudou a pak jsou tu ještě žluté plody s bílou dužinou kaktusu Selenicerus megalanthus. Všechny tyto druhy kaktusů tvoří popínavé rozvětvené porosty s výhony dlouhými běžně čtyři, ale i deset metrů a více, které se plazí po zemi nebo se pnou po zdech.

Zemí původu těchto kaktusů je zřejmě Mexiko, Střední a Jižní Amerika, kde tyto exotické plody objevili španělští kolonizátoři. V Sonorské poušti bývaly plody těchto kaktusů významným zdrojem potravy pro domorodé obyvatelstvo. Sonorská poušť leží v Novém Mexiku (USA), patří k deseti největším pouštím světa a bezkonkurenčně je to nejzelenější poušť světa proslulá množstvím kaktusů.
Dnes rostou tyto druhy kaktusů plodící dračí ovoce i v jihovýchodní Asii zejména ve Vietnamu, v Thajsku, na Filipínách, v Malajsii, ale také na Tchaj-wanu, v jižní Číně a dokonce i v Izraeli. Do Vietnamu dračí ovoce údajně přinesli francouzští kolonizátoři před více než sto lety. Zpočátku tam byla pitaya pro svůj nádherný vzhled ovocem určeným pro krále a význačné osobnosti.

Podmínky
Jde o kaktusy, kterým se nejlépe daří v horkém a suchém podnebí s minimálním množstvím srážek. Pokud je vláhy více, opadnou už květy nebo uhnije ovoce. Plody se utvářejí zhruba třicet až padesát dní po květech a tam, kde se kaktusům daří, dávají dvě až tři úrody ročně. Nejúspěšnější jsou pěstitelé ve Vietnamu, kteří sklízejí za rok až třicet tun dračího ovoce z hektaru.

Plody
Dužina se jí syrová, je mírně sladká a nízkokalorická. Její chuť bývá přirovnávána k melounům nebo angreštu, na pohled připomíná dužinu kiwi. Obojí ovoce má malá černá semínka, která vytvářejí podobnou typickou strukturu. Semínka jsou jedlá, jí se s dužinou, ale jsou nestravitelná. Slupka pitaye je tenká, ale nejedlá. Zralé plody se loupou snadno. Uřízne se konec a slupka se stáhne směrem dolů. Nebo se plod překrojí, pro zvýraznění chuti se doporučuje pokapat ho citronovou nebo limetkovou šťávou a dužina se vyjídá lžičkou. Nejčastěji se dračí ovoce konzumuje čerstvé. Nejlépe chutná dobře vychlazené, kdy jeho vůně je nejvýraznější. Variety s bílou dužinou mají podobné aroma jako citrusové plody, červená dužina má vůni mírně nasládlou. Pro zajímavou texturu se dračí ovoce používá při přípravě nejrůznějších ovocných salátů z tropických plodů. Vyrábějí se z něj také džusy nebo víno, šťávy, marmelády, koktejly, jedlé jsou i květy, které se používají ke zdobení jídel a následně se i snědí nebo se z nich připravuje čaj.

Vlastnosti a složení

Dračí ovoce obsahuje především vodu, množství vlákniny, vitaminu C a minerálů. Variety s červenou dužinou jsou bohaté na antioxidanty. Pitaya je důležitým zdrojem vápníku, karotenu, železa a riboflavinu. Pro nízký obsah kalorií je vynikající při dietách na hubnutí. Na Tchaj-wanu používají diabetici dužinu dračího ovoce místo rýže. V zemích jihovýchodní Asie se pitaya používá jako lék při průjmových onemocněních. 
   

Osvěžující nápoj
Plod rozřízněte, vyberte dužinu lžičkou a vložte do mixéru. Zalijte studenou vodou nebo vychlazenou minerálkou, ochuťte cukrem a šťávou z limetky a dobře rozmixujte. Nalijte do vysoké sklenice, přidejte led, ozdobte podle fantazie nejlépe hvězdou z karamboly a podávejte.



© 2008 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode